Historie Ořešáku

Odkud se vzal Ořešák

Kapela Ořešák byla založena v Brně v listopadu roku 1990. Název jsem vymyslel já, protože se mi tento název líbil jako slovo. Možná podvědomě jsem zvolil strom. Žádný hlubší význam to nemělo, tedy všechna vysvětlení byla vymyšlena dodatečně.

Např. dříve jsem tvrdil, že to je podle písně, kterou jsem ještě nenapsal. Ovšem to už neříkám, protože jsem píseň s názvem Ořešák napsal (1997–1998) a taky jsme ji hráli (1998–1999), ale v současnosti ji stejně nehrajeme.

Není to ani moje přezdívka (ale slyším na to). I když mi několikrát domů přišel dopis s adresou bez příjmení: David Ořešák a správná ulice i PSČ i město Brno. Pošťačka byla zřejmě v obraze.

Magický význam: Až po několika letech po založení Ořešáku se mi do rukou dostala "čarodějná kniha" a tam jsem se dočetl, že např. "pod ořešákem tančívaly čarodějnice při svých tajných obřadech" nebo že se ořešáku využívalo "pro zdraví, duchovní síly a neplodnost". Doufám, že si laskavý čtenář ověří v praxi, zda-li výše uvedené funguje (nejlépe na nějakém vystoupení Ořešáku).

Kapelu jsem zakládal proto, že jsem psal písně a chtěl jsem, aby někdo tyto písně hrál. Od začátku jsem autorem většiny repertoáru. I když se tvorbě v malé míře podílejí i jiní členové nebo občas hrajeme česky přetextované tradicionály (nejčastěji Down by the Salley Gardens, Star of the County Down).

Historie akcí Ořešáku

První vystoupení vůbec se konalo až 25. 3. 1992 v klubovně Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, protože tam chodily dvě třetiny kapely školy (včetně mne) a taky jsme v této klubovně zkoušeli. Myslím, že tam kvůli tomu pamětní deska není. :-)

Do klubovny na nás tenkrát přišlo asi 30 diváků (v malé klubovně bylo našlapáno a tudíž atmosféra dobrá). Jeden tehdejší člen mi kladl na srdce, abych při uvádění zdůraznil, že to není koncert, ale veřejná zkouška. Takže i teď říkám: byla to taková veřejná zkouška.

První větší veřejný koncert se konal ve čtvrtek 14. 4. 1994 ve studiu Horizont v Brně na Lesné. O tomto koncertě jsme se dověděli z plakátů: já jsem v Horizontu předběžně domlouval koncert a myslel jsem, že když se pan ředitel kulturního střediska neozve, tak koncert není, ale pak jsem po čase náhodou uviděl naše jméno na plakátech. Tak jsem si opsal termín, zavolal zpěvačce, co měla telefon (tehdy nebyly mobily). Ona mi sdělila, že to už taky ví, že ji na to upozornil její kamarád. Na nejbližší zkoušce jsem ostatním členům sdělil novinku: napřed jsem se zeptal, co dělají ve čtvrtek 14. 4., dostal jsem opatrnou odpověď, že přece máme zkoušku (skutečně, mívali jsme tehdy zkoušky ve čtvrtek). A potom jsem jim prozradil, že hrajeme na koncertu. Za měsíc po našem vystoupení byl tento klub zrušen. Asi to nebylo kvůli nám. A v roce 1995 jsme ještě měli koncerty v náhradním studiu Horizont na Musilově.

V letech 1997–1998 jsme hrávali na brněnské Staré radnici (Ernův sál, Křišťálový sál nebo Freskový sál).

Mezi nejčastější akustická vystoupení bez aparatury patřila zejména folková posezení v Bistru Rosnička (Brno-Žabovřesky), která se konala nepravidelně v letech 1992–1997. Zajímavé je, že už v této době bylo bistro nekuřácké (což rozhodně nebylo obvyklé).

Od roku 1998 jsem pořádal akce Ořešáku v Bezbariérovém divadle Barka. Tam se mimo našich koncertů konal i festival Folkový oříšek. Jakožto pořadatel této akce musím napsat, že nápad udělat nějaký festival dostal spíše tehdejší člen Ořešáku Bob David (později kapela Žakéři), který taky vymyslel název festivalu. Já jsem jenom staral o dramaturgii, organizaci a už mi to zůstalo. Od roku 2011 do roku 2019 se potom Folkový oříšek konal v Café Práh. S příchodem covidu, kdy se nekonaly kulturní akce, byl Folkový oříšek zrušen a už nebyl obnoven. Celkem proběhlo 22 ročníků festivalu.

Mimo koncertů se Ořešák účastnil zejména předkol Trampské Porty, Porty a konkurzu Zahrady, ale i jiných soutěží. V současné době se však takových neúčastníme. Pokud se povedlo někam postoupit, tak v roce 2002 na krajské kolo Porty. A v roce 1998 na finále Porty v Plzni v autorské soutěži s písní Vodopád (ale tenkrát zvítězil někdo jiný).

Nejčastější mimobrněnská působiště v 90. letech: Slavkov, Kuřim (náš koncert v roce 1997 byl údajně první folkový koncert v Kuřimi od roku 1990).

V letech 2005 až 2007 jsme Brně několikrát vystoupili na koncertech v Klubu Na cestě (a hráli bychom tam i nadále, jenže klub byl zrušen: celou budovu tehdy chtěli přestavět na pětihvězdičkový hotel, což se stejně nepovedlo). Často jsme na posezení v hospůdce U Šošona, kde jsme se scházeli i po Folkovém oříšku na neformálním zakončení festivalu, když se konal v Barce.

V roce 2008 jsme dvakrát měli gigakoncert (=více než megakoncert) v Dělnickém domě na Jamborově v Brně-Židenicích. Tam jsem také 2. 12. 2008 pokřtili naše první CD Hodně dlouho nepršelo.

Jediné zahraniční turné se konalo v roce 2007 a byli jsme na Slovensku.

Mimo Brno jsem hrávali např. v Křtinách. Taková vystoupení jsou zajímavá tím, že napřed zahrajeme vlastní repertoár a po přestávce v druhé půli hrajeme k písně k všeobecnému zpívání, kdy se přidává i publikum.

Druhé CD Metamorfózy bylo pokřtěno v Brně na Leitnerce 20. 9. 2012. Žádné další CD od té doby nebylo vydáno. Je sice pravda, že se i v současné době občas někdo ptá po aktuálním CD Jenže natočení jednak zabere hodně času a zejména při malých nákladech se opravdu nejedná o ziskovou záležitost.

V období od roku 2009 do roku 2018 jsme hrávali v Brně v klubu Leitnerka. Pak ovšem nám napsali, že jejich dramaturgie se už ubírá trochu jiným směrem. A tak tam nehrajeme, což ani nevadí.

Poslední období je spojeno s brněnskou kavárnou Café Práh, kde se jinak odehrává bohatý kulturní program. Zde jsme se od roku 2011 účastnili mnohých festivalů i koncertů – ať už v sále, v kavárně nebo i v letním období na venkovní scéně. Café Práh se ukazuje jako příjemné místo v centru Brna s příhodnými podmínkami pro vystupování a pro pořádání vlastních akcí. Zejména se Café Práh těší dobré divácké návštěvnosti.

Vystoupení v hromadných sdělovacích prostředcích: v televizi nikdy a v rádiu v minulé době příležitostně. Nejčastější působiště: Radio Proglas (účast v hitparádě i v pořadech přímo věnovaných Ořešáku), případně také Radio Čas, Country Radio nebo Radio Samson (zde se zejména jednalo o účast v tehdejších žánrových hitparádách).

Poznámka: Nejedná se o úplný výčet našich akcí, ale pouze nejčastější a nejzajímavější působiště.

Historické úvahy

Protože Ořešák patří mezi recyklovatelné kapely, tak po rozpadu opět dávám dohromady novou sestavu (ale to bylo dříve, nyní je Ořešák stabilnější). Kapelou prošlo od založení více než 50 muzikantů.

Špatně se určuje celkový počet písní, které jsem v životě napsal. Přibližně tak 150. Ne všechny jsou tak dobré, aby se hrály veřejně.

Zaručeně nejlepší rady, jak se vyhnout rozpadu kapely: Nezakládat kapelu. Když už ji založíte, neberte tam žádné lidi, protože ti dělají potíže. A když už tam lidi vezmete, tak se nedivte. :-)

Jak jsem přišel k akustickému folku: když jsem v roce 1985 začal poslouchat folkovou hudbu (protože se mi líbila), tak veškerý folk byl akustický. Není divu, že jsem po čase založil kapelu, která tento styl hraje. Že během devadesátých let se žánr "přitvrdil", není můj problém. Já nadále hraju to, co se mi nejvíc líbí a není přehnaně hlučné. Možná, že problém někdy není v elektrických snímačích, ale ve zvukařích, kteří koncert "osolí".

Proč Ořešák není slavná kapela, když hraje tak dlouho? Jednak je nutné si uvědomit, že existuje spousta takových kapel. Tedy je obtížné mezi množstvím podobných kapel zaujmout. Pokud se vám zdá, že existují kapely, které napřed byly neznámé a potom se prosadily, tak zohledněte, kolik neznámých se vůbec neprosadilo. Jeden z častých omylů, když na náš koncert přijde málo lidí, tak se někteří diváci nechávají slyšet, že byla špatně provedená propagace. Tento argument považuji za naprosto mimo realitu, propagace je stále stejná a adekvátní situaci. Problém je v lidech, kteří na kulturu nechodí. Mají práci, školu, rodinné důvody, nemoc nebo jsou unaveni a nebo jsou na jiné kulturní akci, atp. Mezi další časté připomínky patří i rada, abychom si našli nějakého sponzora. Opět mimo realitu. Určitě v 90. letech byla společenská atmosféra taková, že se občas nějaký sponzor odhodlal folkový koncert podpořit. Dnes již dávno taková situace není. Co si člověk nezaplatí sám, to prostě nemá.

Ovšem nesporná výhoda kapely Ořešák je v tom, že všichni máme svá občanská povolání a nikdo z nás se hudbou neživí. Nejsme závislí na honorářích a prakticky máme uměleckou svobodu, která je k nezaplacení. Hrajeme tak, jak se nám líbí. Jsme spokojeni a tohle je na našich vystoupeních poznat. Nejsme tlačeni žádným komerčním hudebním průmyslem. Máme volnost.

Děkujeme všem nadšeným fanynkám, fanouškům a dalším příznivcům, kteří chodí na naše koncerty a poslouchají naši tvorbu.

Zapsal David Maroš